Smile's Territory - Nový Člen

14. října 2017 v 10:09 | Beast |  Smile's Territory
Hello OuO
I know it's short af, but shhhh.



Malá postava se pohybovala po vyprahlé ploše, lemované rozbořenými budovami. Hvězda nejblížší planetě spalovala půdu a kdokoli by si myslel, že osoba v černém se musí péct. Pekla se? Možná. Ona sama už horku ani nevěnovala pozornost. Co se týče vzdálenějšího slunce, to pomalu vyhasínalo. Jeden z mnoha problémů. Svůj pohled stočila na malou potvůrku, která jí proběhla okolo nohou. Třiceti centimetrové tělíčko skryté pod schránkou chráníci jeho orgány a malé končetiny. Odolný.

Zem se zatřásla a k šedivé obloze vzlétl menší objekt. Někdo z Prvního Teritoria odletěl. Uvnitř osoby to vřelo. Přidala do kroku a zanedlouho se ocitla před dírou v zemi. Dva metry hluboká a asi dvacet metrů v průměru. Skočila do ní. Pád není jeden z těch příjemnějších. Zvlášť pokud měříte 150 centimetrů a dole na vás čeká hladká plocha adroliantatenu, kovu naprosto unikátního této planetě. Jakmile její nohy dopadly na rovno zem, kulatá místnost zablikala bledě modrým světlem. Tři kulaté objekty, doposud odpočívající níže a bokující signál rádiovými vlnami, vyletěly k výši a zakryly bývalé akvárium. Kdysi tu všude plavaly ryby a pokud jste měli peníze a chuť, mohli jste mezi nimi proplouvat, krmit je a hrát si s nimi a jinými živočichy. Teď to tu zelo prázdnotou a šestnácté teritorium toho využilo. Skrývalo se tu mnoho lidí, zejména uprchlíků z jiných teritorií, kde vládla tyranie ve prospěch vůdců. Všichni, kteří se odvážili utéct přišli sem, k vůdkyni jménem Smile. Ono. Vůdkyni. Smile se za vůdkyni vůbec nepokládala. Ale chtěla pomoci jiným. Jakkoli to jen šlo. První krok byl ale samozřejmě zajistit jim bezpečí. A pak postavit loď a odletět z tohoto mizerného místa, které je tak či tak odsouzené k zániku. Šestnácté, Smilino, teritorium bylo nejmenší, nejméně zalidněné a na první pohled nejzranitelnější ze všech. Přesto se drželo. Drželo se díky krádežím, strategické poloze a inteligenci členů.

"Máš to?" ozval se mužský hlas a ze tmy vyšel mladík o mnoho vyšší než ona malá postava.
"Jen jednu baterii. Promiň Kiame, začali mě honit a já se nemohla natáhnout ani pro plán."
Kiam si povzdechl. "To nevadí. Aspoň ta baterie. Díky Smile. Jo. Ještě něco. Máme nového člena."
"Vážně? Z kterého teritoria?"
"Nevím. Nechce s námi mluvit."
"Mladý? Starý?"
"Dítě. A bojí se."
"Myslíš, že s ním bude nějaká řeč?"
"Kdo ví."

Obě postavy se svezly stařičkým výtahem dolů do nejnižšího patra. Tam je přivítala změť tváří. Lidé této planety nebyli tak rozmanitých tvarů a rozměrů jako pozemšťané. Většina z nich dosahovala výšky dvou metrů a jejich karamelovým až tmavěhnědým obličejům dominovaly velké tmavé oči. I tak všichni měli svůj charakteristický rys.
Dál od chumlu uprchlíků se choulil chlapec. Jeho kůže byla šedivá jako popel, oči a vlasy zcela černé a objímal sám sebe. Každý poznal, že jím zmítal strach, a proto se k němu nepřibližovali. Čekali na Smile a na to, že si s ním promluví, ale jak se samotná Smile obávala, ani s ní chlapec mluvit nechtěl. Bylo jedno, že je stejné výšky jako on. Že v jistém směru stále vypadá jako dítě a že v jejích vlasech hrála duha, jev, který je stejnou raritou jako gen způsobující šedivost chlapcovy kůže, on stále nechtěl mluvit.

Mnoho zvědavých tváří upíralo své pohledy k zamlklému chlapci. Někteří se divili barvě, jiní dumali nad tím, odkud vlastně přišel. A všichni byli zahnáni pryč Smile nebo malinkou Nariou. Ta neviděla tajemného chlapce jako raritu, ona sama nějakou tak trochu byla, ale viděla v něm kamaráda. Gen v jejím těle totiž způsobil, že její oči jsou mléčně bílé a ona nemůže vidět barvy, cítit chuť ani cítit vůni okolo ní. To a její sněhově bílé vlasy. Stejně jako Smile a chlapec, i ona byla černá ovce v bílém stádě a moc dobře věděla, jaké to je, když se na vás upírají zraky kolemjdoucích. Neviděla jeho barvu, věděla však, že je s ním něco "špatně" podle pohledů ostatních. A tak se k němu pomalu přibližovala a začala na něj mluvit. Nejprve se mu nechtělo. Odmítal se na ni jen podívat. Zůstávala u něj dlouho a nevzdávala se. Tichým hláskem na něj promlouvala a nakonec se jí podařilo zjistit jeho jméno a odkud je.
"Taige. Třetí teritorium." zašeptal. Smile i Naria slavily malé vítězství.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Beznitka Loutkovská Beznitka Loutkovská | E-mail | Web | 22. října 2017 v 19:53 | Reagovat

Beastinka žijééééé! *vrhne se jí kolem krku a málem se štěstím rozbrečí*
Napíšeš pokračovaní. A toto není otázka, ale rozkaz, ju? *pomalu Beastince přitlačí na průdušnici*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama