Odraz v zrdcadle

8. července 2017 v 18:27 | Beast |  Creepypasta
Yo guys.
Prázdniny začaly.
And yeah. Beast je neaktivní svině.
Nu což. To všechno ale vede k více nápadům na příběhy.
Ale do téhle rubriky dlouho nic nepřibylo, že? Je na čase to napravit


V městech je mnoho krásných a často i prostorných domů. Většinou se nacházejí na předměstí, ale najdeme je i blíže centra. Ale jeden specifický na samém okraji maloměsta se zasloužil o pozornost pětičlenné rodiny. Nejvíce tím, že se do moderního stylu, ve kterém bylo celé městečko postaveno/ přestavěno. Byl vcelku starý, ale prostorný. A to je zásadní, když máte tři děti, z nichž dvě mermomocí chtějí vlastní pokoj, manželku, psa a kočku a k tomu jste spisovatel a chcete chvíli klidu na psaní.

A tak se to stalo. Z bytu ve velkoměstě do městečka na kraji státu. Jediný kdo protestoval - což všichni očekávali - byla šestnáctiletá Wendy, která paradoxně chtěla vlastní pokoj a více prostoru. Názor ale více méně změnila, když si prohlížela svůj budoucí pokoj. Bude to chtít hodně práce, ale takové se Wendy nebála. Brzy na to našla místnost plnou zrcadel. Mohla by v ní trávit dlouhé dny pozorováním sama sebe v různých šatech. I její matka a mladší sesta si místnost oblíbily. Mužští členové rodiny je nechápali. Zvířata se však v novém domě chovala podivně. Kočka se pokoji se zrcadly vyhýbala obloukem. Ne. To není přesné. Na patro, kde se místnost nacházela ani nechodila. Jen občas a to i tak tam byla zatažená nejmladším členem rodiny, Mary. Pes byl odvážnější nebo spíš hloupější. V pokoji ale vrčel a zdál se nesvůj. Chodil do něj jen kvůli tomu, že část jeho smečky byla uvnitř.

Dny ubíhaly. Rodina si zvykala na dům a dům na rodinu. Děti docházely do školy v sousedním městě, kde si už našly kamarády. I když se zvířata chovala více přirozeně, tak se stále vyhýbala druhému patru.
Jedné noci seděla Wendy ve svém pokoji a psala si s jednou ze svých nových kamarádek. Ani se jí nestýskalo po její staré škole, i když zvláště kvůli, nyní již bývalým, spolužákům byla proti stěhování. Najednou si všimla něčeho zvláštního. Odraz v zrcadle naproti ní se nedíval na displej ale přímo na ni. S úsměvem na rtech. Nejdřív si toho všimla jen periferním viděním. Když však vzhlédla uvědomila si, že škleb na její tváři v zrcadle je skutečný. Vyskočila na nohy. Odraz nic. Vyběhla k vypínači a rozsvítila světlo. Pokojem se rozlila oslnivá záře. Odraz byl v pořádku.

Zdálo se mi to?

Tu samou noc umírá malá Mary. Z jejího pokojíčku se ozval křik. Lékaři stanovili zástavu srdce jako příčinu smrti, i přes to, že zdravé dítě jako ona, by na srdeční zástavu umírat neměla. Zdrcená matka na chvíli odjíždí za svými rodiči. Otec zůstává a stará se o své výrostky, kteří se stali ještě nepříjemnějšími. Uprostřed noci se uštvaný muž procházel po chodbě. Kolem pokoje jeho zesnulé dcery. Tam se zastavil a dlouze zadíval na postýlku, ve které našel její bezvládné tělo. Vešel dovnitř. Slzy se draly na povrch. Najednou zaslechl smích. Otočil se. V zrcadle viděl sebe, ale vedle něj stála jeho holčička. Vzala ho za ruku. Malé, studené prstíky se dotkly jeho. Chvíli si myslel, že si to jen představuje. Chlad a smích byly však reálné. Podíval se nalevo od sebe. Nikdo tam nebyl. Znovu vzhlédl. Nic. Jen on. Jen on a... Žena? Otočil se. Nikdo nikde. Dveře se ale zavřely. Cvakl zámek. Vyděšený muž se rozhlédl. Adrenalin proudil jeho žilami. Srdce mu bušilo jako zběsilé. Že by vtip? Nějaký hrozný prank? O krok odstoupil. Smích se z dětského mění na ženský a psychotický. Náhle se muž hroutí k zemi a poslední co vidí je zrcadlo. Pouhopouhé zrcadlo, odrážející obraz pokoje, ne však jeho.

Už to byly dva dny. Wendy a její bratr byli osamotě v domě. Nevycházeli ven. Pes se zatoulal. Kočka zmizela. Matka je stále na návštěvě a otec o sobě nedával vědět. Atmosféra v domě připomínala tu na pohřbu. Děti ignorovaly hovory a zprávy od svých spolužáků. Kromě jídla, spánku, rutinních úkonů a pár slov nic nedělali. Za nedlouho zmizel i Mark.

Wendy seděla v pokoji zrcadel. Hleděla na sebe. Ne. Na tu věc. Různé verze ní se na ni šklebily. Smály se. Tancovaly. Ale dívce už to připadalo normální. Smála se s nimi. Pak se zabouchly dveře. S děvčetem to nehnulo. Všechny odrazy zmizely. Zůstal jediný. Přímo naproti ní. Překrásná žena. Blonďaté vlasy spletené do copu. Bělostně bílé šaty s krajkou. A rudé oči. Vypadala nebezpečně. Přesto byla nádherná. Její úsměv se rozšiřoval s každou sekundou. Výkřik. Wendy umírá.

Odpočinutá Amélie se vrátila. Nikdo ji však nepřišel přivítat. "Haló? Bille? Marku? Wendy?! Proč se schovávát-" Do nosu ji udeřil zápach rozkládajícího se masa. Žena překročila práh. Koutkem oka zachytila pohyb v zrcadle, který rozhodně nepatřil jí. Odložila kabelku a kabát. Pomalu vykračuje po schodech nahoru. Zapíská. "Pocem. Kiki. Kiki! Pocem! Kde jsi, holka?" Strach se jí vlévá do srdce a z něj do celého těla. Chloupky na těle jí vstávají hrůzou. Tichý dům se zdá chladný a zlověstný. Jeho rozloha je nyní nevýhodou. Zarazí se. Ta zrcadla v téhle chodbě nebyla.

"Nebyla. To je pravda." Pronese zachroptělý hlas. "Dala je sem Wendy. Šikovná holka, že?"
Žena otáčejíc se, spatří monstrum. Věc, která před tím byla člověkem.
"Neboj se. Nebude to bolet. Shledáš se se svou rodinou. A já se nakrmím."
"Nakrmím? Co jsi zač?! Kde je můj manžel?" Amélie už nedokáže zadržet slzy. Je vyděšená k smrti.
"Ano. Nakrmím. A neboj. To brzy pochopíš. Dobrou chuť~"

~Zrcadla jsou brány do jiných světů. Do světů plných tajemství. Do dimenze lišící se člověk od člověka.

~Naše odrazy nás chrání. Co se stane, když jsou však odstraněny? Člověk pak může procházet světy? Nebo je vystvaen nebezpečí, o jakém se mu ani nesnilo?
~Co když na druhé straně nečeká život, ale smrt? Démon živící se bytostmi z první strany zrcadla?

"Mám hlad~"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám si založit blog čistě pro své výtvory a tenhle ponechat strašidlům a urban legendám?

Ano!
Ne. Tohle je jednodušší.
Cože? Já-Já kečup!

Komentáře

1 Beznitka Loutkovská Beznitka Loutkovská | E-mail | Web | 10. července 2017 v 20:03 | Reagovat

Beastinka je zpátkyyy! Omg, omg, omg, OMG! *uškrtí Beastinku a botou rozmlátí vše, co dělá nějaký odraz*

2 Beast Beast | E-mail | Web | 13. července 2017 v 12:26 | Reagovat

[1]: *vydává chroptivé zvuky* Ano. Jsem tu. *chroptivé zvuky pokračují*

3 rainorchid rainorchid | Web | 27. července 2017 v 13:48 | Reagovat

Wow, to bolo dobre napísané :) a ten koniec: "Mám hlad" :D :D

4 creepypasta-and-mysterious creepypasta-and-mysterious | Web | 5. října 2017 v 2:13 | Reagovat

To mi pripomina ze chci napsat creepypastu jmenem Zrcadlo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama