Alice in Wonderland alá Beast Part 4

15. prosince 2016 v 20:46 | Beast |  Alice in Wonderland alá Beast
*má rozepsanou hromadu věcí a ještě větší hromadu má naplánovanou*
*takže vám sem háže AiWaB*
Hope ya will likeeeee itttt~~~

"Alice? Alice jsi v pořádku?"


Pokojem se rozezněl ustaraný hlas jedné z opatrovatelek. Otázaná pomalu otevřela oči. Nad ní se skláněla postarší žena jménem Betty. "Díky bohu. Už jsem se bála, že se ti něco stalo."
"N-ne. Nic mi není. Jen jsem asi usnula.." odpověděla černovláska zatímco se rozhlížela po pokoji. Dala by ruku do ohně za to, že ještě před chvílí byla v nějakém kočáře, naproti svému mladšímu já. Betty se na ni podívala. Víc jako matka než jako obyčejná opatrovnice. Bylo jí naprosto jasné, že by nikdo jen tak neusnul uprostřed pokoje po tom, co vyspával asi do jedenácti dopoledne. Obě se postavily, obě trochu mimo. "Doufám, že ti nic není. Nejsi třeba nemocná?". Nastala chvíle ticha. Obě moc dobře věděly, že Alice nemocná byla. Kolikrát s tím byli za lékařem. Ale nikdy jim nepomohl. Vždy se to zhoršilo. Nakonec se to ale nějak vyřešilo. Teď to ale vypadalo, že ta tajemná nemoc, jejíž jméno nevěděla, byla zpět.
Jaká nemoc? To Alice nikdy nikdo přesně neřekl. Jediné, co si pamatovala bylo, že docházela k nějakému doktorovi jménem Victor Nerlei, protože často upadala do spánku z ničeho nic a omdlévala.
Na nějaký čas to zmizelo a poslední rok se nic podobného nestalo.
" Zvláštní.." zamumlala si pro sebe a začala se procházet po pokoji. Betty si povzdechla. "Dávej na sebe pozor. Víš, že tě mám ráda a moc by mě mrzelo, kdyby se ti něco stalo." řekla opatrovatelka zatímco přejížděla pohledem po pokoji. "Jestli se to zase stane, zajdeme za doktorem, ano? A tentokrát se nebudeš vzpouzet. Snad ti pomůže..." Tu poslední větu černovláska neslyšela. Naštěstí. Jakmile se dveře zaklaply, a opatrovnice zmizela z dohledu, začala dívka prohledávat pokoj. Kudy se tam dostala? Odletěla střecha "A... Tam byly ty dveře!" houkla na prázdné místo v pokoji. Po čtyřech se k nim neohrabaně doplazila.
"Kdepak jsteeeee?~" zazpívala, jakoby hledala neposlušné děti, které se jí schovaly kamsi pod stůl. Nikde nic. Ticho. Jen bzukot v Aliciných uších. Lezla pod postel, do té malinké skříně kterou měla a dokonce otevřela i okno, ale žádné stopy po Říši divů nenašla.
"No toto co je?" podivila se, když zpod peřiny vytáhla pruhovanou ponožku, ze které vypadl kousek porcelánu. Bílý střípek byl lehce namalovaný světle zelenou a růžovou barvou.
"Asi to byla namalovaná růže..." šeptla si pro sebe a střípek si schovala.
Uběhlo pár minut a unavenou Alice to hledání přestalo bavit.
Přesto ale chodila po sirotčinci. Ostatní sirotci už dávno spali nebo si potichounku povídali strašidelné příběhy. Z některých šel doopravdy mráz po zádech. Na odposlouchávání teď ale nebylo času ani nálady.
I když už dveře ani jiný vchod do Říše nehledala, hledala stále nějakou věc. Něco.. Něco... Něco zvláštního ale i tak obyčejného, že by napadlo jen génia, že to může být věc výjimečná. Přišla až do kuchyně a ruce, jakoby v tranzu, otevřely jednu horní skříňku. Přímo před ní byl malý šálek, kterému chyběl kousek ve tvaru trojúhelníčku. Šmátravé ručky uchopily šálek i střípek schovaný v kapse a opatrně ty dvě věcičky spojily.
"Takže to byla růže.." povzdychla si. Její hlas byl nějaký.. Unavenější.
Chvíli se na růžičku dívala a pak... Se sesunula k zemi.

"Copak se ti zdálo dneska, Alice?"
"Znovu jsem pila čaj v Říši Divů"
"A s kým?"
"S Březňákem!"
"A je ten Březňák tvůj kamarád? Jak vypadá?"
"Je to jeden z mých nejlepších přátel. Je to hnědý zajíc! Zvláštní že? Ale ne velmi hodný. Má rád čaj a sušenky. To on mi napil ten skvělý čaj. A dal mi tam deset kostek cukru! Hehe. Je sice vyšinutý a potrhlík ale velmi milý a přátelský."
"A byl tam kromě vás dvou ještě někdo jiný?"
"Ano. Kloboučník! Kloboučník je také blázen a rád dělá klobouky. Cylindry, karkulky, čapečky, buřinky, fezy a mnoho dalších! A samozřejmě že má rád čaj, čajové dýchánky, moučníky a zábavu! Krom něho s námi byla i Šklíba!"
"Kdo je Šklíba?"
"To je šklebící se kočka. No... Kocour. Hehe"
"Netušil jsem, že se kočky nebo kocouři umí šklebit."
"Ale ano. Umí. A Šklíba se umí i vypařit! Proměnit na obláček prachu a objevit se metry dál. Také mění barvy. Dokáže splynout i se stromem!"
"I on pil čaj?"
"Ano! A vyprávěl nám historky! Byla to zábava."
"A co všichni pro tebe znamenají?"
"Všechno... Všecičko... Všechno na zemi. Rozesmívají mě a chrání před krvavou královnou."
"Krvavou královnou?"
"Jo... Přesněji Srdcovou. Řídí celou Říši. Není až tak zlá. Ale pokaždé, když ji vidím, je jiná. Jakoby se měnila. Poslední dobou mě musí ostatní hlídat a chránit. Začalo to, když jsem za vámi začala docházet. Možná že vás nemá ráda a proto se mi mstí?"
"To je nesmysl. Teď mě poslouchej, Alice. Byl to jen sen. Nic z toho nebylo skutečné. Skutečnost je toto. Tato místnost. Já. Ty. A tvůj kocourek. Tamto byl jen sen. Jen iluze. Nic z toho neexistuje. To musíš pochopit-"
"Když je o tom řeč.. Ani Scalemu se nelíbíte.."
"Teď se podívej na tyhle hodinky. Dívej se na ně. Nespouštěj z nich oči. Co dělají?"
"Houpají se.. Ze strany na stranu..."
"Správně, Alice. Dívej se na ně. Jen na ně.."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 StringlessPuppet StringlessPuppet | E-mail | Web | 20. prosince 2016 v 7:19 | Reagovat

*vtrhne sem i s Girsem skrz stůl* Hai! Nás si vůbec nevšímejte, my jen obsazujeme Beastin blog!

2 List List | 23. prosince 2016 v 19:47 | Reagovat

[1]: Okej. WAIT WHA?!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama