Creepypasta 1999 Pt.4

9. června 2016 v 19:36 | Beast |  Creepypasta
*Článek je přednastavený, Beast teď asi někde leží na pláži a kašle na všechno*
Tady je další část. Je to krátké jak svině ale já na to nemám nervy a chci něco vydat i když budu v někde pápá!(Btw hádejte kdo nám ji přečetl! Je to tak! Surikata! A trvalo mu to víc jak hodinu!)


[Update] - 3/20/12
Dobré zprávy lidi. Mluvil jsem s tím známým od táty a on mi prozradil hodně nových informací. Prvně jsem se zeptal, jestli nemá policie nějaké další informace o muži, který byl za Caledon Local 21. Řekl mi, že mají stále ty samé stopy jako předtím a nenašli žádného podezřelého. Nicméně, regionální policie měla nějaké nahrávky, které našli v tom domě, odkud se vysílal Caledon Local 21. Vzal mě tam, takže jsem se na nějaké mohl podívat. Mám takový dojem, že jsem o něm nic moc neřekl. Jméno známého mojeho otce je Mitchell Wilson. Celkem super chlapík. Vypadá to, že rozumí tomu, že o tom, co se dělo na tom kanálu chci vědět víc. Připadá mu, že bylo celkem nefér, že mi o tom táta nikdy nic moc neřekl. Vzal mě na policejní stanici. Každá z hlavních stanic měla pár nahrávek. Tato měla tři. Naneštěstí mi nedovolili vzít si nějakou domů z velmi zřejmého důvodu.



Booby- epizoda 2: Přátelé jsou jako květiny.: Tohle byla jedna z prvních epizod Boobyho. Kvalita byla horší jak předtím (zřejmě ještě starší kamera), ale scéna měla místo jako v ostatních epizodách. Poznal jsem to ihned. Epizoda začala Boobym, spokojeně se kymácejícím tam a zpět. Za pár sekund se na scéně objevila další, o mnoho menší ruka a vypadala, že patří malému dítěti. Menší ruka najednou začala jakoby nedočkavě poskakovat před Boobym. Malinká ruka si Boobyho "přitáhla" zřejmě do polibku. Po pár vteřinách Booby vzal menší ruku a jemně ji zmáčkl. Tohle pokračovalo asi tak deset sekund. Pak se kamera pomalu otáčela pryč, až byly ruce pryč z obrazu. Kamera pak zaostřila na sedmikrásku, která ležela na zemi. Pomalu za hlasu malé holčičky, která říkala: "Kamarádi jsou jako květiny v zahradě života." Po tomto epizoda skončila.

Paint with the soul- Epizoda 10, "Odhozený odpad" Paint with the soul byl jeden ze seriálů o kterých iamrealife a sigy92 diskutovali na Neonseekru. Řekl jsem o tom policii a ta mi řekla, že bylo odvysíláno a vytvořeno 12 epizod, které byly vysílány mezi pátým prosincem 1997 a osmým lednem 1998. Přesně jak iamrelife a sigy92 řekli. Epizoda začala s mužem s kamerou, který přemýšlel v lese. Vypadalo to, jako by byl večer a slunce zacházelo. Muž šel po stezce a pak se dostal na místo, kde bylo hodně odpadků a jiného smetí. Všechno jen tak rozházené v listech. Kamera zachycovala různé lahve, tašky a krabice. Každá věc měla svých pár sekund. Kamera se pak zaostřila na jediné místo, předtím než muž promluvil. Mluvil velmi bojácným tichým hlasem, a já přísahám, že jsem ten hlas už někde slyšel. Jakoby v nějakém jiném seriálu na Caledon Local 21. Stěží jsem slyšel, co říkal, ale hlavně mluvil o tom, jak jsou lidé odpadky a o něčem co mělo co dočinění se záchranou nás samých uklizením odpadu (nás). Znělo to doopravdy hloupě, ale pořád se mi ježily chloupky na zádech z.. Hrůzy? Myslím tím, ten les, ve kterém se ten muž procházel, byl zřejmě ten samý, ve kterém byla nalezena ta dětská těla ne?

Mr. Bear´s Cellar- Epizoda 25: Když policejní úředník donesl tuhle nahrávku tak jsem řekl (taky i trochu nahlas): "A kurva." Samozřejmě, že se na mě pak všichni dívali, ale Wilson jim vysvětlil moji malou zkušenost s panem Bearem a že od něho pořád mám dopis. Jako v předchozích epizodách, i v této byl muž v medvědím kostýmu. Epizoda začala s Mr. Bearem kolébajícím se k rudě prostřenému stolu s lahví pomerančového džusu ve svých rukách (tlapách?). Na stole bylo šestnáct štamprlí, ve kterých byla nějaká neznámá tekutina. Mr. Bear nalil do každé štamprle stejné množství džusu. Pak otevřel další, menší láhev a do každé štamprle nalil kapičku z oné láhve. Mr. Bear pak vyšel ze záběru. Mohl jsem slyšet nějaké drobnější zvuky. Pak Mr. Bear vešel znovu do záběru. Následovalo ho šestnáct dětí. Některé vypadaly na čtyři, jiné skoro jako teenageři. Když děti vešly, policejní úředník mi řekl, že je to jediná epizoda, kdy ukázal všech šestnáct svých obětí. Všechny děti vypadaly jako bez náplně. Vyjímkou byl jeden chlapec. Na tváři měl modřiny a v ní strachuplný výraz. Taky vypadal na 11 nebo 12, což mi pomohlo si ho někam zařadit. On byl to dítě, které si přišlo pro svou sestru na konci 23 epizody a kterého potkal neznámý druh osudu. (Byla to ta epizoda, kterou jsem viděl někdy v červenci 1999) Když jsem jim to řekl, potvrdili, že to je doopravdy to dítě, které "účinkovalo" v epizodě 23. Také se prý objevil i v epizodě 24 (Tahle epizoda se odvysílala jen jednou, a to v červenci 1999, ve tři hodiny a třicet minut, policie tu nahrávku stále nenašla) Každopádně. Mr. Bear pak začal zpívat o citrusech a jak je vitamín C důležitý pro naše tělo. (Moc dobře jsem ho neslyšel, protože měl na hlavě tu masku) Děti přitom pily jejich džusy. Pak epizoda skončila. Po zhlédnutí těchto tří nahrávek jsem byl spokojený. Tedy jen dočasně. Pořád chci znát celý příběh. Policie mi stále jen říká, že muž, který vytvořil Caledon Local 21 byl fetišista a pedofil stejně tak jako zřejmý okultista. Teď se ale vzdálím. Nejdřív se musím dostat na univerzitu a až pak budu hledat dál. Doufám, že se na tento blog dostanu co nejdříve.

[Update]- 5/12/12
17. dubna jsem konečně dostal mou G2 licenci (v Ontariu tě to oprávňuje řídit i se spolujezdci) Samozřejmě jsem toho využil a jel jsem do Caledonu na "nedělní vyjížďku". Jelikož jsem tu nepřidal žádné novinky, myslel jsem, že bych se mohl podívat na dům, kde se natáčel ten nechvalně proslulý dětský pořad. Dům vypadal trochu jinak, než když jsem ho viděl v říjnu. Už se nepoužíval a jen tu opuštěně stál. Nicméně před ním stála cedule "Na prodej", která ukazovala, že ten dům má stále vlastníka, který se ho chtěl zbavit.

Ten opuštěný dům mi vtáhl do hlavy staré, zamlžené vzpomínky, zvlášť na ten den, kdy mě sem vzal můj otec, abych navštívil Mr. Beara. Pocítil jsem náhlý strach. Co se stalo s dětmi, které v tom domě byly? Přišel jsem k hlavnímu vchodu a skrze okno sem se podíval dovnitř. Viděl jsem skoro prázdnou chodbu, na jejímž konci bylo pár krabic.
Na konci té chodby, na pravo, byly otevřené další dveře, které asi vedly do kuchyně. Na levo byly dvoje dveře, pravděpodobně vedoucí do pokojů, viditelných zvenčí. Zajímalo mě, kde byl vchod do sklepa a jestli byl nějak uzavřen. Přešel jsem k zadní části domu a našel svou odpověď. Dvoje další dřevěná křídla dveří, ležící ve skoro pravém úhlu byly zabarikádované. Tohle byl sklep. Nechtěl jsem se nějak zdržovat (nedokážete si představit, co se mi v tu chvíli honilo hlavou) a tak jsem pomalu odešel. Za domem pokračovalo prázdné pole, které v dáli přecházelo v les. Že by tohle byl ten les, ve kterém našli ta těla? "Kašlat na to." Pomyslel jsem si a rozhodl se přejít pole až k lesu. Byl až zvláštně tichý. Teda až na pár pravidelných zvuků dřevorubců kácejících stromu. Byli ale hodně daleko. Šel jsem hlouběji a vcelku jsem se nestaral o tom, že naprosto nevím, kam jdu. Nevím jak to vysvětlit, ale měl jsem pocit, že je tu něco, co musím najít. Přišel jsem do trochu prořídlé části s pár domy v dálce. Hlavou mi prosvištěla myšlenka na Pollův dům a jestli jeden z těch domů patřil právě jemu. Došel jsem na malou mýtinu, na které byly tři, stejně dlouhé kusy dřeva okolo černého, vyhrazeného místa. Byly ohořelé, takže tu někdo asi měl malý ohníček.

"HEJ! VYPADNI Z NAŠÍ PEVNOSTI!" Tahle slova mi málem přivodila infarkt. Otočil jsem se a spatřil dva černě oděné lidi mířící ke mně. Můj instinkt byl, abych utekl, ale když přišli, blíž zjistil jsem, že to vlastně dvě děti, tak 13 nebo 14 let, možná dokonce 12. Když ke mně došli, zjistili i moji výšku. Měřím 6'1 a oni nemohli být větší jak 5'8. "Řekli jsem ti, ať vypadneš." Řekl váhavě ten větší, který na sobě měl triko Slipknot. Zůstal jsem stát. Menší s trikem Metallica vytáhl nůž a pohrozil mi s ním. "Ne, to nechcete." Řekl jsem hlubokým a vážným tónem (snažil jsem se mluvit co nejvíc jako badass (-však víte jak-)) Vytáhl jsem mobil.

Obě děti zkoprněly a jeden schoval nůž. "Hej jen nemáme rádi, když je někdo v naší pevnosti tak mohl bys prostě jít?" řekl ten větší. Nic moc jsem tu ani nedělal, takže jsem ze sebe vydal jen "Fajn." a otočil se předtím, než jsem si uvědomil tu skvělou příležitost. "Jo a neslyšel jeden z vás o chlapovi, který tu zabil několik dětí asi tak… 13 let zpátky?" zeptal jsem se jich. Oba se na sebe zmateně podívali, pak ten menší odpověděl: "Jo… VŠICHNI ví o tom chlápkovi." Řekl, jako bych byl debil. Ten druhý pokračoval: "Pořád tu někde žije, v odtocích… Kámoš mojeho bráchy mi řekl, že ho jednou viděl v lese v tom medvědím kostýmu."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 creepypasters creepypasters | 10. června 2016 v 22:22 | Reagovat

Awesome!A prosím, uprav odkaz na můj blog.Děkujuuu.

2 Jane The Killer / Kira The Killer Jane The Killer / Kira The Killer | E-mail | Web | 14. června 2016 v 15:17 | Reagovat

Oh yes OwO

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama