Květen 2016

BestFriendsTAG (Beast a Vanilka)

29. května 2016 v 14:56 | Beast |  Moje Bla Bla kecy, info a ostatní
Jaaaaaaaaaaaaj. Ami do čeho jsi mě zatagovala? XD No ale máš to tu. Tady je ten TAG s mojí nejkou, jejíž přezdívka tu bude >Vanilka<. Její blog zatím není v menu, ale dám ho tam (jak se zmůžu) Zatím tu budete mít odkaz tady v tomto... Předpise, nadpise opise.. Opice.. XD No co z toho vzniklo... Neví snad nikdo. (A jo je to strašně duhové, co už no XD)

1. Kde jste se potkaly?
Beast: Školkaaaaaaaaaaaaa!
Vanilka: Anooooo! Já mám i videa! XD

2. Jak dlouho se znáte?
Vanilka: 10 let?..... 9? Ne já nevím XD
Beast: No tak nějak jo. 9-10 let

Kapání

22. května 2016 v 18:13 | Beast |  Creepypasta
Nevím, kde jsem to slyšela/ četla, ale jako malá jsem to říkala každému XD A dnes jsem si na to vzpomněla.
Nooooooooooooooo. Taková shortpasta. :DD

Rodiče malé Klárky se zrovna chystali odjet. Ještě předtím jí ale zopakovali pokyny. "Osprchuj se, dej si večeři a spát jdi nejpozději v deset! Mezitím se můžeš dívat na pohádky.", "A když se budeš bát, tak Maggie bude pod stolem u tvojí postýlky, tak se neboj ji pohladit. Ona tě ochrání." Hned na to se dveře zabouchly a rodiče zmizeli z dohledu. Holčičce to ale nevadilo. Nechávali ji takhle hodněkrát. Všechno udělala podle pokynů rodičů. Navečeřela se, umyla se a koukala se na pohádky a pak na jeden delší film. Nakonec si šla vyčistit zuby. Klárka si lehla do postele a zahleděla se do stropu.

*Kap kap*

Uslyšela lehounké kapání. Nechala snad pootevřený kohoutek když si umývala zuby? Možné to bylo. Nazula si bačkůrky a šla ke dveřím od koupelny. Kohoutek byl zajištěný a voda z něj vůbec nekapala. Tak co to mohlo být? Naštěstí to kapání přestalo. Klára si zpátky lehla a dala ruku pod stůl. Okamžitě ji olízl teplý jazyk Maggie. Spokojená holčička usnula. Okolo jedné hodiny ráno ji probudilo kapání. "Odkud to může jít? Kohoutek jsem zavřela pořádně. Možná ten ve sprše. Co myslíš Maggie?" Klárka dala ruku pod stůl a hned na ní ucítila teplý dech. Maggie je tu. To je dobře. Znovu si nazula bačkory a rozespalá se doťápala do koupelny. Malinká ručka odtáhla závěs a... Strnula. Holčička zakřičela. Ve sprchovém koutě za šňůry na prádlo a háky, byl pověšený pes. Z rozpáraného břicha pomalu vylézaly vnitřnosti a jeho krev dopadala na kachličky. Na chodbě se ozvaly čísi kroky...

Corruptus (Abandoned by Disney 3/3)

19. května 2016 v 20:48 | Beast |  Creepypasta
A je to tu... Konec! Pá pá! Ale co to kecám... Ještě nás tu čeká prolog XD
(A tohle tu mělo být už v úterý, ale co...XD)

Pokud v něco doopravdy věříš, může to být tvoje. Takhle jsme byli naučení myslet. Hlavně si myslím, že nás to má odradit od přežívání na bohatých. Všichni si myslíme, že když se budeme snažit a budeme to chtít, staneme se bohatými. Jak dlouho to bylo od doby, kdy tu bylo to staromódní vybírání elity? To zřejmě nebyla nejlepší cesta, abych tohle začal… Jsem víc jak trochu unavený, ale kašlat na to. Odcházím.

"Corruptus"

To byl předmět e-mailu, který mi přišel předtím, než mi spadlo ISP. Ve stejný den se mi můj mobil změnil v černou cihlu. Myslím, že to bylo v přesně stejný moment, ale nevím to jistě, protože jsem se snažil o to, abych rozchodil svůj laptop. "Corruptus"… Nikdy jsem to slovo neslyšel, a abych byl upřímný, nejsem si zcela jistý, jestli to vůbec slovo je. Může to být latinsky. Zní mi to jako latina. Nemohl jsem si to ani ověřit nebo to zjistit. Tohle je poprvé, co jsem zase na síti, od mého nečekaného "překvapení". Snažil jsem se přihlásit v knihovně. Moje karta byla zrušená… Nezaplacené poplatky za vypůjčené knihy, které jsem nikdy nečetl, možná se na ně jen podíval, hlavně hraničící s fetišistickým materiálem a pomocné knihy o nejrůznějších mentálních nemocích. Zjevně do detailů popsaná tlustá kniha o zbraních masového ničení, byla středem pozornosti knihovníka. Chodil jsem po knihovně asi hodinu a půl, dokud někdo neodešel od přihlášeného a nestráženého počítače. Když jsem se šel podívat na svůj e-mail a tweetnout o tom, co se stalo, všechny ty účty byly pryč taky. Popravdě jsem byl velký blbec, když jsem čekal, že by mi ty účty nechali. Netrvalo dlouho a já si všiml uživatelky počítače, jak na mě ukazuje. Mám takový dojem, že nebyla velkým fandou přímého přístupu. Byl jsem za dveřmi dřív, než někdo udělal rozruch.

Alice in Wonderland alá Beast Part 2

10. května 2016 v 16:56 | Bea(st) |  Alice in Wonderland alá Beast
Taaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaak! Další část! Alice se krásně vrátí a je to krátké! Varuju předem!

Alice si z hlavy smetla vločky. Chladný londýn se úplně lišil od příjemně hřejivé a zvláštní králičí nory. Alice se tam chtěla dostat zpátky. Moc chtěl vědět, co je zač ten kocour a co to vůbec bylo za místo. Černovláska horečnatě packala po stěně a hledala kliku. Nakonec to vzdala. Byl to nesmysl! Dveře do stěny a za ní nekonečná díra? Určitě musela narazit do stěny a pak omdlít. Jinak se to vysvětlit nedalo. Pouliční lampy se pomalu rozsvěcovaly a v ulicích se ještě víc ochladilo. Alice se vydala zpět k sirotčinci. Přes den se mohli toulat, kde chtěli, ale jen co začaly uličky temnět, museli zpátky.
Dívka zašmátrala rukou v kapse po klíči od svého pokoje. Nahmatala ale i druhý klíč. Vešla do pokoje a zabouchla dveře. Posadila se na postel a hleděla na klíček. Byl to ten zlatý klíček s květinkou. Teď jen vypadal velmi staře. Skoro nebylo poznat, že byl zlatý. Alice na něj koukala. Připadal jí povědomý. Jakoby ho už viděla milionkrát předtím. I to cinkání. Snažila se vzpomenout, kde jen ten klíč už viděl. Kde jen slyšela to cinkání. Bylo to jako zasutá vzpomínka. No vzpomínat se jí moc nedařilo, akorát ji bolela hlava.

The woman in black

7. května 2016 v 16:05 | Beast |  Creepypasta
To už je květen?! Bože já jsem fakt líná... -.-" :D No nic! Snad se vám tahle creepypasta líbit a já jdu pokračovat v Trinity Seven XD

Dětská fantazie je snad neomezená. Od toho, že podlaha je žhavá láva, po příšery pod naší postelí nebo strašidelných skřítků u dveří. Je tady ale ona. Bylo mi asi sedm, když se poprvé objevila. Stála u dveří do mého pokoje. Jen stála. Jen stála a hleděla na mě zpod černého, těžkého závoje. Vypadala, jakoby ji někdo právě vytáhl z hrobu. Kostnaté ruce visely volně podél těla. Černé šaty byly jako z minulého století. Neviděl jsem jí do obličeje a ani jsem nechtěl. Bál jsem se. Ano strach. Jediné, co jsem zažíval. Ochromil mě a já se nemohl pohnout. Bál jsem se vyjít z pokoje, protože mi blokovala cestu. Taktéž jsem se bál zavolat na své rodiče. Co když by jim ta zvláštní žena ublížila? Byla přeci jen ve dveřích. Nakonec mě zřejmě přemohl spánek. Ráno tam už nebyla, ale další noc přišla znovu. Zhmotnila se z ničeho. Bylo to zvláštní. Postupem času se přibližovala. Nejprve se přesunula do rohu mého pokoje mezi mé plyšáky. Pak ke vzdálenějšímu oknu a nakonec stála u mé postele. Celé to její přesouvání ale trvalo dlouho. Za tři roky byla u mé postele. Naučil jsem se s tím nějak žít. Nic mi nedělala. Jen se pohupovala a něco šeptala. Krátce po mých desátých narozeninách seděla hned vedle mě. Byl jsem vystrašený jako nikdy. Byla tak blízko. Slyšel jsem jí odříkávat nějakou ukolébavku. Houpla se ze strany na stranu. Upřeně se na mě dívala a já na ni. Nechtěl jsem usnout. Nesměl jsem. Ukolébavka nekončila. Stále ji odříkavala jako v tranzu, v mi nesmyslném jazyce. Uprostřed sloky se zastavila a promluvila chraplavým a pokrouceným hlasem: "Ještě se uvidíme, synu.." Potom navázala na tu nesmyslnou ukolébavku. Po chvíli jsem usnul. Přislo mi, jako by ta ukolébavka neměla konec. Nikdy jsem ji neslyšel celou. Poté se už v mém pokoji neobjevila.