The Dragon Killer pt. 1

19. prosince 2015 v 15:27 | Bea(st) |  Creepypasta
Dlouho nebyl nějaký článek. Takže vám sem dávám konečně další a.... Je to překlad! Jéééééééééééj! :D
Snad se bude líbit :3 A ještě něco! Za chvíli budou Vánoce a já vám chci dát nějaký dáreček. Takže mi do komentů napiště, co mám vydat nebo přeložit. Taky si na mě můžete něco vymyslet a dát mi to jako úkol (Sh: Něco jako Mary Fuck Kill >:P) Ty do prkna sklapni! Taaaaaaaaak! Já si jdu nakapt do nosu, protože se mi blbě dejchá a vy si užijte první část The Dragon Killer :3


Všechno to začalo když přišel domů. V ruce měl vlněnou tašku. Byl to malý ovčácký chlapík. Bylo těžké uvěřit že byl nějak problémový. Ale matka a otec ho přesto adoptovali. Možná nevěřili, že byl šprýmař. Nebo si možná mysleli, že ho můžou napravit. Vždycky se dívali po domácích projektech, tak proč by ho sami neměli mít. Ale myšlenka, která mě napadla, byla, že chtěli další dítě, ať už bylo sebe horší. Z nějakého důvodu jim trvalo najít adopční agenturu, která by jim byla ochotna dát dítě. Nedávalo mi to žádný smysl. Byli jsme vyšší střední rodina v klidném sousedství, která chtěla další dítě. Není tohle cíl těchto agentur? Ale na tom nakonec nezáleželo, našli jsme Alexe. Měl takové ty dlouhé tmavé vlasy, které bych očekával od emaře. Když mu ofina spadla přes oči, vypadal smutně. Bylo to divné, protože byl mladý. Bylo mu jen deset. Většina dětí, které nosí takhle střižené vlasy, jsou teenageři. Byl taky vytáhlý. Ale to nebyla jeho vina. I když jsem byl o dva roky starší než on, měl oči ve stejné výšce jako já.
"Čau," řekl jsem, když poprvé prošel dveřmi. "Já jsem Jack."



Před tím, než jsme si potřásli rukama, podíval se na tu moji. Bylo to to samé neochotné potřesení, jako když si potřásáš s někým, kdo si neumyl ruce. Nebyl jsem si jistý jeho emocemi, ale myslím že byl nervózní z jeho nové rodiny. Táta mě varoval, že Alex se dostal do nějakých potíží v jeho pár minulých rodinách, ve kterých žil. Potíže si byly podobné. Z někoho si vystřelil nebo se začal prát a rodiče řekli něco jako, že tam k nim nepasoval nebo že by to nešlo dohromady. Když jsme mu ukázali náš dům, usmál se, jako bychom ho vzali do obchodu se sladkostmi. Máma si vzala k srdci, co nám v agentuře řekli. Sestřičky nám řekly, že má rád draky, takže jsme mu jimi vyzdobili pokoj. Stěny byly pokryté obrázky draků. Někde byli tradiční evropští draci, strážící ženu v hradě. Další byli více exotičtí Asijští draci, zobrazováni jako božstvo. Můj nejoblíbenější byl nějaký špatně se vyslovující bůh domorodých američanů. Bylo toho na něj moc. "Děkuju" prošlo jeho rty před tím, než si lehl do postele s prostěradly "How to train your dragon" (-Jak vycvičit draka)
"Večeře bude asi za hodinu" řekla mamka, když s otcem odcházeli z pokoje. "Jacku, proč nepomůžeš Alexovi si vybalit a podobně?"
To byl její pokus, abych se spřátelil se svým novým bratrem. Když se dveře zavřely, podíval jsem se na svého nového bráchu.
"Dej ty draky na stůl" poručil mi. Měl na mysli krabici dračích hraček, které byly vedle jeho postele. Když jsem se nepohnul, posadil se a mrtvě se na mě podíval "Zakoktal jsem se?" Podle přání mé matky, abych mu pomohl vybalit, jsem položil krabici hraček na stůl. Lehl si zpátky se zavřenýma očima. Relaxoval? Meditoval? Neuměl jsem to odhadnout, ať už dělal cokoli.
"Teď je seřaď" řekl mi, aniž by se na mě podíval.
Nechtěl jsem se hádat ani začínat boj, takže jsem draky naaranžoval. Neřekl, jak je mám seřadit, takže jsem je položil do kruhu.
"Takhle ne." Řekl se stále zavřenýma očima. "Seřaď je podle velikosti"
Neochotně jsem začal znovu seřazovat. Bylo jich jen šest. Seřazování proto nebylo těžké. Když jsem skončil, podíval jsem se znovu na "Mladého pána". Už jsem se nedivil, proč ho ostatní rodiny nechtěly. "Je to všechno?"
"Zrovna teď ano," řekl po tichu. "Ale neboj se, budu pro tebe mít víc práce později. Teď běž pryč."
Pak jsem ho do večeře neviděl. Bylo to jakákoli jiná večeře. Jediný rozdíl byla další hlava. Máma ho zasypávala různými druhy otázek. Žádná ale nejspíš nezajímala tátu.
"Proč máš tak rád draky?" zeptala se.
"Nevím…" odpověděl s pokrčenými rameny. "Prostě je mám rád."
"Máš rád hračky?"
"Miloval" odpověděl a potutelně se na mě zašklebil. Mám takový pocit, že matka úšklebek nepostřehla, protože se na něj nezeptala. Alex se přihlásil, že oba dva později umyjeme nádobí. Začali jsme. On umýval a já sušil. Brzo jsem všechnu práci musel dělat já, protože chtěl jít do postele. Noc uběhala tiše, i když jsem více než jednou slyšel zvuky z celého domu. Můj pokoj byl na konci domu, vedle mámina a Alexova pokoje. Táta většinou usnul na gauči, takže byl nějak mezi. Alex měl asi problémy s vybalováním a tak vydával ty zvuky sám. Možná že rozkazoval, protože tohle byl jeho první den v novém domově. Možná že byl prostě dominantní (-Bea(st) fakt neumí překládat… Ta rýma mi leze na mozek) Rozhodl jsem se moc v tom nerýpat. Další den jsem se musel pustit znovu s tím předmětem a sebou do křížku (- Ne neumím překládat :D) Probudil jsem se kvůli výkřiku. Hned jsem věděl, že je to moje matka, ale něco bylo v nepořádku. Nebylo to, jako když ječí, protože je tam někde pavouk nebo myš. Bylo to něco… Vážného. Když jsem vyběhl z pokoje, Alex a táta se už zajímali o to, co se stalo. "Co se děje?" zeptal se táta, stojící kousek od gauče na kterém spal. Zřejmě ho vzbudila taky. Zírala na malou římsu nad naším krbem, která byla ozdobená fotkami naší rodiny z dovolené a tak. Teď byl každý rámeček prázdný. I když to nebylo něco, kvůli čemu by se mělo křičet, věc se stala závažnější. Nebyli to jen tyhle fotky. Byly to všechny fotky v domě. Každá fotka v domě, i když na ní byl jeden z nás, zmizela. Nezáleželo, jestli byly v rámečcích, v albu nebo byly zasunuté v šuplíku. Všechny zmizely. Hledali jsme je v celém domě. Od vrchu dolů. Rodiče ještě nezačali s "hrou na viníka". Když jsme je našli, byl jsem pro ostudu. Byly v šuplíku na moje spodní prádlo, úhledně naskládané a svázané gumičkami. "Já jsem to neudělal." Začal jsem se bránit, ale bylo to k ničemu. Důkazy byly proti mně. Zřejmě si mysleli, že jsem to udělal proto, abych měl jejich pozornost. Pro rodiče to dávalo veliký smysl. Nové dítě v domě znamená míň pozornosti pro mě, takže jsem to mohl být já. Dostal jsem nařízeno, zůstat v pokoji po zbytek dne. Těsně před tím než se dveře zavřely, přísahám, že na mě Alex mrknul. Dalších pár dní bylo normálních bez nějakého většího problému. Měl jsem zaracha, takže jsem toho nemohl dělat moc. Počítač, televize, video hry a bazén jsem měl zakázané. Takže jsem trávil čas s Alexem. Teď jsem nechtěl být jeho kamarád, a už vůbec ne jeho bratr, ale jestli bych ho přinutil přiznat se k těm fotkám, možná by to bylo lepší a jasnější.
"Přísahám Bohu, že jsem to neudělal." Protestoval, potom co jsem se ho na to zeptal. Začal jsem přemýšlet. Možná to neudělal. Ale kdo pak potom? Duch? Vetřelec? Byl jsem náměsíčný? Když jsem to konečně nechal být, zajeli jsme do rutiny. Každé ráno máma a táta odjeli do práce. Předtím ale řekli Alexovi, ať na mě dohlíží a řekne jim, když něco udělám, k čemu nejsem oprávněný. Pak mě nechal dělat, cokoli jsem chtěl. Dal mi ale malé varování. "Pokud neuděláš, co ti řeknu, řeknu to na tebe." Nejsem expert, ale jak bude starší, bude buďto politik nebo bude dělat do BDSM.
Byl to první den, kdy se stala první vražda. Alex šel ven pro poštu. Vrátil se s rukama pokrytýma krví. Třásl se, jeho hlas se chvěl. "Já… Já jsem ho nemohl zachránit"
"Co? Zachránit koho?" vyskočil jsem a zeptal se. Nepamatuju si vyběhnutí ven a volání 911. Dokonce si nepamatuju, kde ty rány byly. Pamatuju si ale na zkřivenou tvář našeho pošťáka, ležícího v kaluži vlastní krve v prostředku chodníku. Jedinou věc, kterou si pamatuju, je malá figurka draka na jeho hlavě, jako kdyby to mohlo odletět pryč. Dorazila policie. Pak záchranáři. Když jsme byli konečně uklidněni, policie začala vyslýchat Alexe. Byl to on kdo našel tělo, takže to dávalo smysl.
"Viděl jsi někoho?"
"Ne. Nikdo tam nebyl."
"Byl mrtvý když jsi přišel?"
"Ne, snažil jsem se zastavit krvácení, ale on přestal dýchat."
"Kde jsou tvoji rodiče?"
"V práci?"
"Poznáváš tohle?" Policajt podržel ve vzduchu důkaz. Ve vnitř byl malý černý drak. Neuletěl.
"Ne." Zalhal Alex.
Věděl jsem přesně, co si ten policajt myslí. Ale já jsem věděl pravdu v momentě, kdy jsem uviděl hračku. Nechal jsem si to pro sebe ze strachu z odvety. Hluboko uvnitř jsem vědě, že to udělal Alex. Máma a táta byli přinejmenším uklidňující. Vzali nás ven na zmrzlinu a domů jsem se vrátili až když byla mrtvola odklizena. Ale nemohl jsem normálně přemýšlet. Nemohl být vrah. Možná šprýmař. Zřejmě byl i naprostý debil, ale že by byl vrah? Zachvíli jsem už neměl zaracha, takže jsem si sedl za počítač a udělal menší průzkum. Po přečtení několika místních stránek s novinkami, jsem našel příběh o Dračím vrahovi. Média která jsem našel dávala vrahům špatná jména. Dračí vrah? Bylo to to nejlepší co vymysleli?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 creepypasters creepypasters | 19. prosince 2015 v 20:19 | Reagovat

To se mi libi.A co takhle přeložit nightmore ally?dik

2 Bea(st) Bea(st) | Web | 19. prosince 2015 v 21:30 | Reagovat

[1]: Okay! ^^

3 Ami Ami | E-mail | Web | 20. prosince 2015 v 18:19 | Reagovat

To je fakt super duper creepy^^. Mno, nejsi jediná, ktorá si kvapká do nosa xDDDDDD.
A čo takto mi nakresliť Purplíka? xDDDDDDD :333333

4 Bea(st) Bea(st) | Web | 20. prosince 2015 v 19:14 | Reagovat

[3]: Já ho už nakreslila a poslala.... Dokonce pětkrát jsem ti ho poslala... Furt ti to nezobrazuje? Zkusím to poslat na jiný email (-pokud máš)

5 Ami Ami | E-mail | Web | 20. prosince 2015 v 19:18 | Reagovat

[4]: Mhhh... mno nemám mno. Shitny mail *-*

6 Bea(st) Bea(st) | Web | 21. prosince 2015 v 18:33 | Reagovat

[5]: -_-

7 STIAK STIAK | E-mail | Web | 24. prosince 2015 v 17:50 | Reagovat

To zní úúžasněěě *w* *le milovník draků :3333333

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama