Nightmare Ally

30. prosince 2015 v 13:26 | Bea(st) |  Creepypasta
Taaaaaak! Snad jsem našla ten originální příběh ^^ Tohle je dárek pro creepypasters ^^ Snad se bude líbit, a ano já to prostě musím rozdělit na části >:D
ENJOY


Slzy tekly po pětileté mysli, když slyšela svého bratra úzkostí plakat. "Nemůžeš to udělat! Je jenom malá holka! Je to tvoje vlastní maso a krev!"
Drsný a naštvaný hlas odpověděl zpátky: "Ta malá ohavnost není moje dcera. To je potěr pekla. Zrůda!"
Adeline si přitáhla panenku blíž k hrudi, když uslyšela ta slova. Její otec jí vždy nahnal strach. Zvláště když byl opilý. Vždy křičel, nadával a vždy ji bil. Popotáhla. To nebyla její vina. To jí řekly ty hlasy. Mohla slyšet svého bratra, Johnathana, jak prosil otce, aby se uklidnil. "Tati prosím! Ona není-" Johnathanův hlas rázem ztichl. "To tě naučí nehádat se se mnou." Řekl její otec tiše, předtím než vešel do jejího pokoje. Dveře se prudce rozletěly, jakoby chtěly ukázat hněv jejího otce. Pořád měl svůj hornický oblek, který byl pokryt prachem z uhlí z dolu, ve kterém pracoval. Z toho důvodu, byly jeho tmavě hnědé vlasy černé. Zamračil se na ni se svýma hnědýma očima. Adeline si nemohla pomoct, ale ještě víc se schovala do rohu. V jeho očích mohla vidět opileckou naštvanost. "Pořád k tobě ti tvoji "přátelé" mluví?" Zeptal se s falešným zájmem. Adeline zůstala potichu, dávno se naučila nemluvit o hlasech, které slyšela. Nebyla to její vina, že to byli její jediní přátelé, které měla. Teda krom Johnathana. Byly to jediné věci, které vypadaly, že se o ni zajímají. Ale zase, některé nebyly zrovna přátelské. "Řekl jsem, pořád k tobě ti tví "přátelé" mluví?" zeptal se podruhé. Adeline znovu neodpověděla. Zůstala sedět v rohu se sklopenou hlavou. Snažila se dívat kamkoli jinam, jen ne na otcovu tvář. Neměl to rád. Bez varování vykročil jejím směrem a dal jí facku, což zapříčinilo její pád na zem. Pak ji vytáhl za krk do vzduchu a vyštěkl: "ODPOVĚZ MI!" Podržel si její tvář blízko té své, takže mohla vidět kapky whisky na jeho kníru a cítit ji z jeho dechu. Adeline byla vystrašená. Byla bitá nespočetněkrát, ale nikdy jí otec neudělal něco takového.
Na co čekáš? Prašť ho. Nemá žádné právo se tě takhle ptát. ´ zašeptal jeden z temnějších hlasů v její hlavě. Adeline ale byla moc vystrašená ho poslechnout. S třesoucími se rty odpověděla. "Ne… ne… ne.. ne tati. Nemluví." Zalhala. "Oh, takže ony už nemluví?" řekl, protože jí na chvíli nevěřil. "Kolikrát jsem ti říkal, abys mi nelhala nebo mi neříkala tati?" Zvedl ruku, aby ji dal facku. "Nejsi moje dcera!" Adeline zavřela oči a čekala na nevyhnutelné, které ale nepřišlo. Její otec, pan Abendroth se na ni ještě chvíli mračil, pak ji bez varování pustil na zem. Adeline spadla na kostrč. Zmatená. Pomalu se podívala na svého otce, který se sklonil a krutým šepotem řekl: "Už tě nebudu muset bít tě, protože po zítřku tvoje ubohá existence zmizí z našich životů." S tím se postavil, dávajíc jí poslední smysluplný škleb. Pak se vydal ke dveřím. V nich se na chvíli zastavil. Tiše stál. Jen na chvíli, pak se ohlédl přes rameno. "Pošlu tě tam, kde všechny pekelné ohavnosti patří. Ty a tvoji "kamarádi" by jste se tam měli cítit jako doma!" S těmito slovy opustil pokoj. Dveře pak silně zabouchl. Když si Adeline sedla zpátky do rohu, z jejích modrých očí začaly potichu téct slzy. Zvedla svou panenku a silně si ji přitáhla k tělu. Pošlou ji pryč? O čem to mluvil? Kam ji pošlou? Než se nad tím stačila zamyslet, dveře se znovu otevřely. Adeline se instinktivně přitiskla víc do rohu, ale když viděla, kdo to je, uvolnila se. Její starší bratr, Johnathan, potichu vstoupil. Byl o jedenáct let starší než Adeline. Jeho vlasy byly hnědé, stejné jako Adelininy, jen o něco kratší. Jeho obvyklá bledá kůže byla na několika místech červená od bití jejich otce, a jeho levé oko teď bylo oteklé. "Jsi v pořádku?" zeptal se jí. Adeline tiše přikývla, i když to nebyla pravda, ale když viděla, jak se usmál, byla šťastná. Před tím, než přišel k ní, se na ni smutně usmál, klekl si a podíval se jí do očí. "Jseš si jistá? Neudělal ti něco?"
"Jsem v pořádku." Tiše zašeptala, i když hlasy v její hlavě říkaly něco jiného. Johnathan se do jejích očí podíval o něco déle. "Dobře," Postavil se a došel zpátky ke dveřím. "Ale myslím si, že dnes bys měla pro jistotu spát se mnou v pokoji. Dobře?"
"Co tím myslel?" zeptala se najednou Adeline.
Johnathan se na ni překvapeně otočil "Co?"
Adeline se na něho podívala: "Co myslel tím, že mě někam pošle?"
Johnathan se na chvíli podíval dolů. Nebyl si jistý co na to říct. Přesně věděl, kam ji otec chtěl poslat a nesnášel to. Dokonce se mu to snažil vymluvit, ale skončil s oteklým okem. "Nikam nejdeš." řekl pevně. "Jediné místo kam patříš, je tady. Táta je opilý. Nikdy to nemyslí tak, jak to řekl." Pak pro ni otevřel dveře "Teď se pojď vyspat." Adeline se postavila aby ho následovala, ale zaváhala. V bratrově hlase bylo něco, co ji znepokojovalo, ale nemohla říct co. Neochotně přikývla a následovala ho.
"Ráno bude všechno v pořádku." Zašeptala si sama pro sebe. Hlasy v ní nesouhlasily.
***
Adeline se probudila za bratrova pláče. "NE! NEMŮŽETE JI ODVÉST!"
"Pane Abendrothe, můžete si prosím zklidnit svého syna?!" řekl hlas, který Adeline nepoznávala.
"Ovšem doktore. Johnathane! Přestaň! A hned!" mohla taky slyšet otce křičet.
Co se dělo? Proč tu je doktor? Předtím, než o tom mohla přemýšlet, se dveře otevřely a ukázaly dva muže, kteří byli vedeni dalším v bílém plášti. Mohla jen odhadnout, že ten v bílém plášti, je doktor.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 creepypasters creepypasters | 31. prosince 2015 v 17:58 | Reagovat

Jeee děkuji moc!Málem jsem něco rozbila protože...když si to představíte jak doktoři z cvokhausu chtějí odvléct vaši sestru...když si myslí že blázní....připomělo mi to komunisty protože moji tetu odvedli a pustily za 15 let a...už to nebyla ona.Zcvokla se.Mno myslím že už můžu mlčet😊

2 Bea(st) Bea(st) | Web | 31. prosince 2015 v 20:22 | Reagovat

[1]: Souhasím. Někteří normální lidé jsou ovedeni, protože si myslí, že jsou ne normální, ale zcvoknou se až při té "léčbě"

3 STIAK STIAK | E-mail | Web | 1. ledna 2016 v 9:30 | Reagovat

Z jedný hry jsem stále na měkko a tohleto mi tak přišlo... Strašně smutný q-q Ou shit, ono je to dojemný... Jsem ráda, že jsi to rozčástila, jinak by mi ukápla slzaa qwq
A jsem ráda, že jsi to začala překládat! :3
Hrozně se budu těšit na pokračování x3

4 Nana Nana | Web | 22. července 2016 v 12:03 | Reagovat

Oh my Zalgo!
Toto som chcela prekladať, ako som tak googlila, prišla som na to, že si to preložila ty. A je to sakra dobrý preklad! 0u0 No celkovo je to veľmi smutný príbeh. *fňuk* Nie, naozaj, proste predstava, že ma odvlečú niekam, kde to nepoznám... Bŕŕ.
Ďakujem za preklad, Beast. ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama